Specificky v oblasti, kde zadavatelem psychoterapie je někdo jiný než  její účastníci. Cíle práce, závazky vůči zadavateli, pomoc a kontrola, srozumitelnost procesu pro klienta, psaní zpráv a odpovědnost terapeuta. Co je a co není psychoterapie. Co to je, když to není psychoterapie. Řemeslo, etika, legislativa a jaký mají vztah.

…aneb kde hledat odpovědi na otázky: „K čemu a jak se mohu jakožto psychoterapeut ČAP veřejně vyjadřovat? Jak na promo & marketing psychoterapeutických služeb a produktů bez výčitek svědomí? Existuje hranice osobního a pracovního světa aneb co s fotkami z dovolené? “ a zejména, jaké nástroje používat proti bulvarizaci psychoterapie.

S čím se setkávají v praxi a jak jsou na to vybaveni z výcviků, co potřebují, jak se jim daří, co potřebují? Jakou mají pozici a jak jsou vnímáni v poli psychoterapeutické profese? Jak vnímají starší kolegy? Jak jsou vnímáni jimi? Je jejich pohled na psychoterapii něčím specifický?

Specifika psychoterapeutické práce. Má dospívající klient terapeuta*ku „jenom pro sebe?“ Dobrá míra kontaktu s rodiči. Kdy už musíme jednat v krizovém nastavení atd.

Konference by mohla být jedinečnou příležitostí diskutovat společně některé etické aspekty výcvikového procesu, otázky týkající se vzájemného formování charakterů mezi lektory a frekventanty.

(otázky bezpečí, odpovědnosti, moci, hranic, peněz, závislosti atd…) Více informací zde.

Existují v klinické praxi hranice? Oba moderátoři vytyčí hranice v oblastech, které probouzí etické otázky. Více informací zde.

 Aneb jak víme to co víme, jak ověřujeme svoje předpoklady, předporozumění a jak je konfrontujeme s žitou realitou našich klientů i vývojem poznání. Příliš lpíme na tom, abychom měli na všechno odpověď. Dilemata mají zůstat dilematy, jen tak budou stále podnětem k tomu, abychom se zamýšleli nad svými postupy a předpoklady, které nás k tomu vedou, zůstali otevření, nesklouzli k dogmatickému trvání na tom, co považujeme za pravdu.

Etické komise, kárné komise, odvolací komise. K čemu vlastně slouží a jaké by měly mít pravomoci. Je to institucionální rozhodování nebo vyjádření etického postoje psychoterapeutické komunity? Co je pro nás za hranou a proč?

Co vše může být rezonujícím tématem ve vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí pro klientelu, s ohledem i bez ohledu na jejich genderovou identitu nebo sexuální orientaci.

Mohu pracovat s tajemstvím? Je přípustný souběh individuálních a párových setkání u jednoho terapeuta? Jak ukončit terapii, když jeden chce a druhý nechce? To jsou jen některá témata. Pojďme o nich diskutovat a tříbit si tak vlastní cit pro to, kde se na poli etiky nacházíme a jak nám v tom je.